24. 3. 2010

If your Dreams are big enough, the facts don´t count :D

Zdravím všechny poutníky, co na tento zaprášený web ještě našli cestu :) Nebojte se ani se neradujte, tohle není velkolepý comeback. Už si nemůžu dovolit psát svůj "veřejný osobní deníček", byť zašifrovaný, jako tomu bývalo dřív. Tak to je.

Nedávno jsem však potkala zajímavé téma, které se objevilo na několika takových internetových deníčcích (i když už ten svůj nepíšu, několik málo jiných stále čtu :) ), a toto téma je mi natolik blízké, že jsem se nechala zlákat a zúčastním se taky :) Ano, je to o hudbě a pocitech s hudbou spojených, prostě téma přesně pro mě :)

Původní idea této hromadné akce je asi taková, že dáte každý den na web jednu písničku na určité předem dané téma. Já upozorňuji předem, že každodenní aktualizace je pro mě představa dosti nereálná, takže budou možná větší prodlevy - ale pokusím se to dotáhnout do konce a splnit fakt všech těch 20 témat :D

Tady jsou:

• Day 01 - Your favorite song
• Day 02 - Your least favorite song
• Day 03 - A song that makes you happy
• Day 04 - A song that makes you sad
• Day 05 - A song that reminds you of someone
• Day 06 - A song that reminds of you of somewhere
• Day 07 - A song that reminds you of a certain event
• Day 08 - A song that you can dance to
• Day 09 - A song that makes you fall asleep
• Day 10 - A song from your favorite band
• Day 11 - A song that no one would expect you to love
• Day 12 - A song that describes you
• Day 13 - A song from your favorite album
• Day 14 - A song that you listen to when you’re angry
• Day 15 - A song that you listen to when you’re happy
• Day 16 - A song that you listen to when you’re sad
• Day 17 - A song that you want to play at your wedding
• Day 18 - A song that you want to play at your funeral
• Day 19 - A song that makes you laugh
• Day 20 - Your favorite song at this time last year

Začínáme tedy tématem č. 1 - Your favorite song. Hned na úvod musím říct, že vybrat jen jednu oblíbenou písničku je pro hudebního šílence, jako jsem já, úkol dosti náročný. Tak jsem se rozhodla, že si ten výběr výrazně zúžím a vyberu nějakou, která není od Waltari :D Ani tak ale nebylo rozhodování vůbec snadné - zvolit jednu, která bude v něčem "víc" než všechny ostatní...

Nakonec tedy vyhrál jeden nemálo provařenej hit, který je však speciální v tom, že má tendence zjevovat se při zásadních okamžicích a výraznou měrou se podílet na tom, že se tyto okamžiky stávají nezapomenutelnými :)

Scorpions: Wind Of Change

Poprvé, když Inferno slavil dvacetiny. Monstrózní kalba, čas již pokročilý, a najednou začal hrát tenhle song. A bylo to poprvé a zatím asi i naposled, co jsem slyšela Inferna aspoň malinko zpívat. A dokonce jsme zpívali spolu a ještě k tomu nás u toho někdo zvládnul krásně vyfotit :) Ani nevím proč, ale byl to fakt silnej zážitek (evidentně, když si to do dneška pamatuju :D ) :)

Podruhé na našem maturitním plese. Společně s Honym jsme připravovali mix písniček na slavnostní šerpování a já jsem tam protlačila i tuhle. Nebylo to nijak časově vyměřený, jen jsme tam nasázeli vybraný songy a nazdar. Až na místě se ukázalo, jak to krásně vyšlo - zrovna když byly rozdány poslední šerpy a my jsme se seřadili do půlkruhu a vlastně ani nevěděli, co dál, začala hrát tahle písnička. A všichni najednou začali spontánně zpívat, houpat se do rytmu a mávat nad hlavou růžema. Nejvíc nádherný chvíle, až mi z toho tekly slzy dojetím. (A beztak si všichni mysleli, že to máme nacvičený :D )

A potřetí... nejvíc mazec zážitek! Ale o tom až v knize... někdy za 20 let :D (Ale někdo to natáčel na video, takže existuje šance, že se to někde provaří dřív. Tak si pak kdyžtak vzpomeňte :D )

14. 6. 2008

There´s always a highway in front of my eyes

Mám tady jeden text, kterej vzniknul už víc než před měsícem. Proč jsem ho sem tedy nedala dřív? Přišlo mi to moc teatrální... a navíc jsem neměla ani chuť sem cokoliv dávat. Jenže... na oslavě Verčinejch narozek jsem publikaci toho textu slíbila Gradymu... A v průběhu času důvody, proč ho sem dát, už jen přibejvaly. Poslední kapkou, která k publikaci přispěla, byl tenhle článek Ailyn. Takže tady ten můj "dávný" výplod máte :) Dovolila jsem si umístit ho sem jako regulérní zápis, včetně původního nadpisu a data vytvoření - takže ho najdete přímo pod tímto vejšplechtem. Enjoy ;)

Už delší dobu se mi tu hromadí fotky, které chtějí na web. Ona celá moje galerie momentálně funguje velmi pochybně... Vím o tom, a pracuje se na nápravě. Akorát to možná chvíli potrvá... Život je otázkou priorit ;)

The Stage is already here... ;)

4. 5. 2008

Život je takovej a jinej nebude...

Od minulýho vstupu se v mým životě změnila spousta věcí, z nichž některý jsou hodně zásadní. A jedna z těch méně zásadních se týká i tohohle webu.

Dospěla jsem k poznání: ne všechno, co prožívám, je nutný hned "vyblejt" na internet. Už dlouho jsem si vědoma toho, že odhalovat na internetu soukromí kohokoliv jinýho než svoje není fér. Dosud jsem to řešila publikováním nekonkrétních a jaksi zašifrovaných textů, které většina lidí neměla šanci pochopit. A ten, kdo je pochopit dokázal, je zase nepotřeboval číst - protože to věděl a chápal, i když jsem to nenapsala. A proto mi publikování takovejch textů přijde prostě zbytečný. Děkuju za postrčení k tomuto poznání.

Ne že bych neměla o čem psát. V mým životě se pořád něco děje. Události za posledních pár měsíců by s přehledem daly na celovečerní film, a události za posledních pár let klidně na telenovelu :) Režisérem je největší profík ve svým oboru - sám Život. Hlavními hrdiny jsem já a několik mně nejbližších bytostí. Scénář si jakožto herci píšeme sami - každej napíše kousek, a ty jednotlivý kousky do sebe vždycky zapadnou, aby vytvořily děj, jakej by člověk sám o sobě těžko vymyslel. Netrávíme spoustu času zkoušením, hned napoprvý hrajeme naostro. A ani předem nevíme, jaký scény budeme hrát příště. Všechno probíhá v reálným čase. A teď si myslím, že když někdo nevidí film na vlastní oči, je zbytečný, aby četl recenzi.

Tenhle web běží už bezmála pět a půl roku, a to není vůbec málo. Za tu dobu se mnou prošel mnoho různejch období - kdo mě tak dlouho zná, tak ví :) V průběhu času vznikla spousta sekcí, z nichž některý jsou už delší dobu zaprášený a nic novýho do nich nepřibejvá. Tomu se říká přirozenej vývoj :) Kdysi jsem se rozhodla, že z webu nebudu nic mazat, a tohle rozhodnutí pořád platí - je to takovej malej archiv části mýho života, a chci ho zachovat kompletní. Jsem si vědoma toho, že je tady spousta keců. Ale... žijeme tady a teď. Teď žijeme v přítomnosti, a hledíme do budoucna. Není důležité, co se stalo v minulosti - důležité je to, co jsme si z minulosti přinesli do přítomnosti, a co si vezmeme i do budoucnosti. Já jsem taková, jaká jsem teď. Minulost je jen materiál, který používám k vytváření sebe v přítomnosti a budoucnosti. A kousky toho materiálu tady klidně nechám. Já jsem já tady a teď ;)